Náročnej rok, co obrátil můj život na nohy

Zrovna dneska ráno, po pár hodinách, jak jinak než přerušovaného spánku, kdy se musel i můj muž z ložnice odstěhovat, aby se vyspal do práce, jsem si pohledem na skoro prázdnou lednici, v níž se bojí jen litr coly vzpomněla na minulý rok a po pravdě řečeno, jsem ráda, že už je malej na světě a že jsem ten rok přežila ve zdraví...no ikdyž :-)

Září:
 Absolvuji poslední pařbu, na které si říkám, že bych mohla být těhotná. Druhý den běžím posledních 10km a další víkend zjišťuji, že sen se stal skutečností a jsem těhotná!! Moje srdce se tetelí blahem a divím se, že se to povedlo na poprvý, asi jsem dítě štěstěny!

Říjen:
 V práci si hraju na to, že nejsem těhotná a zatím to ví jen můj muž (kterej vyšiluje), mamka a tchýně.
 Dostávám těhotenskou průkazku.






 20.10.2015 mám první fotku z ultrazvuku <3
 Mám před sebou dvě svatby, kde líčím nevěsty. Na první svatbě jsem i jako host a naštěstí nikdo nekomentuje, že jsem jako řidič a nepiju.






 Cestou z druhé svatby se stavuji za svou kamarádkou Jandulou, a velkou novinu jí sděluji, celá nadšená, že je mi dobře, cítím se bezvadně a nemám žádné typické příznaky:-) Hned druhý den to ale začíná...



Listopad:
 Jsem ve druhém měsíci těhotenství a zhruba už měsíc jsem na pracovní neschopnosti a zvracím v pravidelných intervalech tak 20x, v časovém úseku od 6h od rána do 16h odpoledne. Do toho mám chřipku a migrénu...Nikdy jsem takovou bolest hlavy nezažila a celkově mi nikdy nebylo hůř! Zhubnu 5 kg, je mi pořád špatně, nemám na nic chuť, nic nejím a jediný po čem nezvracím je Cola. Tahle neskutečná sr..ka mě drží při životě ještě další dva měsíce. Miluju tě, Coličko!

Prosinec:
 Čekají mě testy v Gennetu, které dopadnou dobře. Jsem tak ráda! Nemůžu se dočkat, až se dozvím pohlaví dítěte.
 Zvracení se ustálilo a zvracím tak 5x denně. Zkouším se vzchopit a začnu jezdit i do práce, kde už je všem jasné co mi asi tak je:D. Jíst můžu většinou už od oběda a večer jsem už úplně v pohodě. Od půlky prosince už to vypadá, že tato etapa zkončila, ale abych si ten Novej rok užila, tak radši vyzvracím všechny silvestrovský dobroty a v tomhle duchu pokračuji i v lednu.

Leden:
 Chystám se na novoroční pracovní večírek, kde mi už vylejzá pupek:-)







 Mám další migrénu, nevidím na jedno oko, zvracím, necítím půlku těla, brní mi i jazyk a nemůžu ani mluvit...jedu na pohotovost, ale tam dostanu injekce do zad a pošlou mně domů s tím, že jsem přecitlivělá díky těhotenství.
 Začínáme rekonstruovat obývák, bydlíme u tchýně, bude to trvat tak měsíc. Máme skvělý zedníky, kteří nám udělají i pokojíček a já si budu vše v klidu chystat, jak já se těším!
 Jedu na wellness víkend s kamarádkou, do lázní Poděbrad.






Je to kluk:-)!




zdroj:www.pinterest.com




Únor:
 Zedníci makaj jako když nemakaj a nezdají se být tak skvělí.







 Na Valentýna odlítáme na týden do Anglie. V den odletu mám horečku, chřipku a je mi na umření. Po dvou dnech se dám konečně do kupy, užívám si nákupy pro prcka a Londýn (docela mi zmohl a na druhý den jsem pěkně unavená a ozývají se záda). Musím si koupit těhotenské kalhoty (ač jsem myslela že to zmáknu jen v legínách...:D naiva).














 Přibrala jsem 4kg. Bříško vypadá už jako těhotenské a né přejezené:D. Jsem spokojená, že nenabírám rychlostí blesku a nevypadám zatím jako velryba.
 Další migréna s aurou, zase mi ochrne půlka těla, nedám dohromady ani větu jak se mi pletou písmenka a kolegyně mně veze domů z práce. Do nemocnice tentokrát nechci, ale večer už myslím, že budu volat sanitu. Jsem sama doma a přece jen už jsem v pátém měsíci...zaspím to.
 Začínám tláskat- nejím, ale žeru!

Březen:
Zedníci jsou debilové, všechno nám spatlali a musíme dodělat obývák sami. Všude bordel a v ložnici je nastěhovanej obývák a není tam k hnutí.
 Mám další migrénu (hodně jsem o ní, po předešlých zkušenostech četla, tak už vím, že se té co mám říká migréna s aurou), myslím, že asi umřu.
 Další, co se dostavilo je únava, ta je až neuvěřitelná a stále jen žeru, hlavně sladký a smažený...Nahoře mám 10kg.
Malej už pěkně dovádí, čtu mu a pouštím písničky:-)






Duben:
 Začínám stresovat, že rekonstrukci do porodu nestihneme. Makáme jak šrouby, skoro nespíme a neustále něco tahám - těhotenství přece není nemoc, ne? No není, ale ten týden v nemocnici jsem si mohla ušetřit, kdybych se na to vyprdla a odpočívala - diagnóza: malé miminko a méně plodovky. Po týdnu mi propouští domů.
 Další migréna a zrovna, když mám pravidelnou kontrolu v rizikovce. Veze mě tam muž a dozvídám se, že už se otvírám a když jsou bouřky, tak se rodí nejvíc, tak ať jsem radši v pohotovosti, Bouřky hlásí na celý týden, tak hned co dojedu domů si balím zbytek věcí do porodnice a doufám, že ještě rodit nebudu, musím toho spousty stihnout:D.
 Čeká mě pár posledních dní v práci a pak už pracuji jen z domova.
 Mám nahoře 15kg a bez kojícího polštáře neusnu. Užívám si poslední chvíle, kdy jsem ještě sama.






Květen:
 Pořád makáme na obýváku, ale už se to blíží ke konci.






Jsem už na nervy, pokojíček v nedohlednu, baby shower jsem musela zrušit a jsem ze všeho smutná. Naštěstí mám pro Matyáše už vše koupený a nachystaný (taky jsme se konečně ,,tak nějak'' dohodli na jménu o který jsme celých 8 měsíců bojovali)...Díky bohu, ještě musíme na matriku! (tu už jsme nestihli)
 Už chci rodit, piju maliník a do jogurtu si dávám konopné semínko. Po maliníku mám občas poslíčky.
 Jdu umýt okna v celým baráku, zajdu si na řasy, ke kadeřnici a jsem už zcela připravena:D
 Nahoře mám už necelých 19kg. Moje váha se blíží 90Kg...Ufff...






 Pořád čůrám a nejlepším kamarádem je kojící polštář.
 28.5.2016 ve 4 ráno budím muže, v půl 8 přijíždíme do porodnice, v 11h zvracím a začínají mi velké bolesti. Od půl 12 už jsem na porodním sále. kolem 13h mi porodní asistentka ,,omylem,, praskne vodu... aha, tak teprve teď začínají velké bolesti...V 16:05 se mi narodila ta největší láska. Zažívám takový pocity štěstí a euforie, že to ani není možný. Zvládli jsme to, všichni tři! Myslela jsem, že umřu, ale jsem v sedmém nebi:-)





Červen:
 Šestinedělí. Hned jsme se zžili a cítím se dobře, vše se hojí tak jak má (ženské tělo je fakt kouzelné), jen to kojení, to je bolest.
 Musím do nemocnice na zákrok.
 Konečně začínám žít. Matyáš je zlatíčko, zvládám vše doma i pomáhám z domova v práci.
Obývák konečně hotov!

Červenec:
 Venku je krásně, léto v plném proudu, Maty jen v plíně v kočárku a já se opaluju a každý 3 hodiny kojím, už bez problémů. Vstáváme kolem 11 odpoledne, takže jsem poměrně vyspalá. Doma  a nepotřebuji odpočívat, jsem plná energie...to mi už brzy zkončí:-)






Srpen:
 Bolavé bříško, které nás doprovází doteď. Začínající únava a cesta do Anglie. Matyášek začíná víc vnímat, směje se a je to čím dál tím krásnější.
 Zlepšila se mi pleť a měla jsem husté krásné vlasy....bohužel ani mně se to nevyhnulo a už mi padají:(

Nás teď čeká ještě udělat pokojíček, na co se už třesu. Takhle náročnej rok už zas dlouho mít nemusím a pokud máte to ,,krásný'' těhotenství o kterém se dočítám v časákách tak si ho užívejte a pokud to máte obdobně jako já, nezoufejte, to malé štěstíčko vám to pak vrátí i s úroky!


S láskou,

CONVERSATION

2 komentářů:

  1. Krásnej článek...nasmála jsem se a zároveň politovala jak tebe tak i sebe...:-D občas mě přepadají pochyby zda chci být opravdu těhotná. Nebleju ale už teď je záchod můj nelepší kámoš....na čůrání. Doufám, že to brzy přestane....Mia

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mio, to nejhorsi teprve prijde:)) Ale pak to za to stoji❤️

      Vymazat

Jste skvělí! Děkuju za Vaše komentáře ♥