Naše prázdniny

Ve 2 ráno mi zvoní budík, strašně se těším, tak už stojím u zrcadla, maluju si fasádu, dobaluji zbytek věcí, vařím kafe a budím svoje kluky. Matyáš má náladu dobrou, i když je na něm znát, že by ještě spal. Do hodiny jsme na letišti a vše probíhá dle plánu. Nemáme kupodivu ani zpoždění. Cestou k letadlu, kde odevzdávám kočárek a beru malého do náručí, začíná snad největší slejvák co za celé léto byl. Jako zmoklé slepice už sedíme v letadle...malej celou dobu spí a když už se probudí, kojením ho zase uspím.




Celá natěšená sleduju mraky a čekám až se z nich začne nořit pevnina


Při přistání Vám na letišti v Londýně - Lutonu nedají hned pod letadlem kočárek!! Takže, táhnete příruční tašku narvanou k prasknutí, dítě v náručí, ruce máte už jak orangutan a když už čekáte 40 minut ve frontě, docela si nadáváte, že jste si do toho mega příručního zavazadla nesbalili nosítko. Musím taky konstatovat, že se systémem pasů a občanek pro malé děti nesouhlasím. Dřív bylo dítě napsáno u rodičů v pase a nebyl problém. Pas jsme samozřejmě měli oba dva, ale až před kontrolou jsem si uvědomila, že nemáme stejné příjmení a já nevzala Matyho rodný list - ani mě to nenapadlo. Zaměstnankyně na kontrole se nad tím faktem podivovala, měla zřejmě za to, že jsem malýho ukradla (nedivím se, moc podobnej mi není:-))... No, naštěstí kontrola proběhla nakonec bez problémů.
Po dalším půlhodinovým čekání na taxi, při kterém jsem si rozhrabala celej kufr, než jsem našla mikinu abych náhodou neumrzla, konečně opouštíme letiště a začíná nám dovolená s tou pravou anglickou atmosférou. 
Venku je poměrně sychravo, fouká vítr a jak jinak - poprchává. Hned po příjezdu si vaříme vodu na čaj, plánujeme si odpoledne a zabydlujeme se. Matyáš je nadmíru spokojený mimino, aby taky ne, celou dobu ,,přesunu'' prospal a teta kolem něj lítá jak namydlená:-) Není divu, že za celých 14 dní snad ani jednou nezaplakal…


Hned další den začaly tropy a popravdě myslím, že za ně můžu já, asi jsem je sbalila sebou do kufru:-). 










Je devět dopoledne a my pomalu vstáváme, oblékáme se a bereme Pebble (náš zdejší psík) do parku. Přestože je dopoledne, je v parku poměrně dost lidí (angličani mi přijdou spokojenější než češi, nevím čím to je, ale přijdou mi uvolněnější a veselejší-možná to umí dát jen víc na jevo), je léto, tak ani není divu. Sednu si na lavičku hned u vody, Matyáš si hraje a žvatlá v kočárku, Pebble lítá po parku a já dopíjím kafe... Božskej klid a já jsem šťastná a spokojená.














Cestou zpět do města si prohlížím výlohy, občas do nějakého obchůdku vklouznu...
Po chvíli už čekáme na švagrovou před Howard centrem, ta kolem třetí doráží vlakem z práce. Přemýšlím co podnikneme odpoledne a ostatní dny. Mám plný ruce tašek - ani nevím, kde jsem jich tolik vzala:-)....




Na pokračování již pracuji. Budu ráda, když se přidáte na můj facebook: https://www.facebook.com/gabrablog/ a instagram:https://www.instagram.com/gabra.b/ 

Doufám, že se Vám čtení líbilo a zavzpomínali jste se mnou léto!




CONVERSATION

0 komentářů:

Okomentovat

Jste skvělí! Děkuju za Vaše komentáře ♥